Abstrakt
	Velice důležitou vlastností laboratorních zkoušek za tepla je to, že v rámci reálných provozních podmínek velikostí deformace, deformační rychlosti a teploty podávají informaci o deformačním odporu a tažnosti. V posledních letech dochází k  renesanci tlakových zkoušek pro zjišžování deformačních odporů, prováděných při vysokých rychlostech deformace. Známá problematika tahových a klasických pěchovacích zkoušek při jejich vyhodnocování a skutečnost, že velká část tvářecích operací probíhá v podmínkách rovinné deformace, vede k vývoji tlakových zkoušek s rovinnou deformací. Ukazuje se jako možné aplikovat výsledky takových zkoušek ( s vhodnou úpravou i za vysokých teplot) na základní výzkum průběhu napětí na deformaci za konstantní rychlosti deformace.