ABSTRAKT
	Práce hodnotí vztah mezi strukturními charakteristikami C-Mn ocelí používaných v ropném průmyslu a jejich odolností vůči vodíkem indukovanému praskání (HIC). Studované oceli se lišily mikrostrukturou a geometrickými charakteristikami nekovových vměstků. Zkoušení odolnosti vůči HIC bylo prováděno v souladu s předpisem NACE TM 0284. Byl ověřen příznivý vliv jednak kalení a popouštění, ale i "vysokoteplotního" normalizačního žíhání provedeného za teploty 1000°C. U ocelí s feriticko-perlitickou strukturou náchylnost k vodíkem indukovanému praskání vzrůstala s mírou lokálního obohacení řádků perlitu manganem a s rostoucím stupněm řádkovitosti. Vliv sirníků manganu byl méně výrazný.