Abstrakt
	Předložený příspěvek shrnuje výsledky hodnocení odolnosti za tepla válcovaných trub vůči sulfidickému praskání pod napětím. Dvě oceli, X52 a X60, které byly vyrobeny v souladu s předpisem API 5L, byly testovány jednak ve výchozím stavu (po válcování za tepla), jednak po laboratorním zušlechtění, které sestávalo z kalení do vody z kalicí teploty 870°C a následného vysokoteplotního popouštění při teplotě 600°C po dobu dvou hodin. Získané výsledky ukázaly, že odolnost ocelí vůči sulfidickému praskání pod napětím závisí velice významně na jejich mikrostruktuře, podobně jako tomu je v případě vodíkem indukovaného praskání. Odolnost vůči sulfidickému praskání pod napětím byla testována v souladu s předpisem NACE TM 0177. Oceli, které obsahovaly výrazné řádky perlitu nebo dokonce řádky nepopuštěného martenzitu a bainitu, vykazovaly nízkou odolnost vůči sulfidickému praskání pod napětím. Zušlechtění mělo velmi příznivý vliv na odolnost vůči sulfidickému praskání přesto, že jejich pevnost a tvrdost vzrostly. Po zušlechtění vzrostlo kritické napětí pro sulfidické praskání pod napětím o 180 až 200 MPa. Významné rozdíly byly zjištěny i v hodnotách koeficientu difuze vodíku pro rozdílné stavy. Koeficient difuze vodíku byl stanoven metodou elektrochemické permeace vodíku na vzorcích charakteru tenkých membrán. Po zušlechtění byl koeficient difuze vodíku výrazně nižší. Všechny získané výsledky ukazují, že mikrostruktura je velmi důležitým činitelem při hodnocení odolnosti ocelí vůči sulfidickému praskání pod napětím. Nerespektování této skutečnosti může znamenat použití neodolných ocelí se všemi negativními důsledky.