Abstrakt
	Korozně elektrochemické vlastnosti vybraných bezolovnatých pájek (Sn99Cu1; Sn95Sb3,5Cu1,5; Sn95Sb5; Sn95,5Ag3,8Cu0,7; Sn96Ag4) a téměř eutektické Sn67Pb37 slitiny jsou porovnány na základě potenciodynamické polarizační metody (voltammetrie) s použitím vodného roztoku 0,1 mol/l KOH za normální teploty. Uvedené slitiny byly zkoušeny ve tvaru dodaných drátů anebo tyčí. Poměrně malé rozdíly byly zjištěny mezi bezolovnatými pájkami v hodnotách korozních potenciálů, pasivačních proudových hustot a v šířce aktivní oblasti. Všechny tyto pájky vykazovaly aktivně-pasivní přechod. Značné rozdíly byly zjištěny mezi anodickými polarizačními křivkami bezolovnatých pájek a pájkou Sn63Pb37. Více anodických píků bylo zaznamenáno na polarizačních křivkách Sn-Pb pájky, kde přechod do transpasivní oblasti probíhal při nižších hodnotách potenciálu, než u bezolovnatých pájek. Rychlost koroze (podle proudové hustoty) v aktivním stavu byla vyšší na pájkách s obsahem antimonu, zatímco v pasivní oblasti tato rychlost byla významně vyšší pro pájku Sn-Pb.  Měď a stříbro v malém množství se prakticky neprojevily na korozních vlastnostech v aktivní oblasti, avšak v transpasivní oblasti způsobily zvýšení proudové hustoty a vznik menších píků. Po provedených elektrochemických zkouškách byla pozorována na povrchu pájek rovnoměrná koroze. V příspěvku jsou také uvedeny výsledky chemické mikroanalýzy zkoušených pájek, včetně jejich minoritních fází a oblasti hranic zrn. Rovněž jsou porovnány základní vlastnosti zkoušených pájek (rozmezí teplot tavení,  povrchové  napětí, tvrdost, hustota).