Abstrakt
	Práce je věnována hodnocení odolnosti dvou taveb duplexní korozivzdorné oceli typu 22/5 vůči sulfidickému praskání pod napětím (SSC). Oceli byly hodnoceny jednak ve výchozím stavu po rozpouštěcím žíhání a dále po žíhání v teplotním intervalu 650 až 800°C, jehož smyslem bylo vyvolat precipitaci fáze ??na rozhraní ferit – austenit. Maximální objemový zlomek ??fáze byl cca 0,04. Testy odolnosti vůči SSC, provedené v souladu s předpisem NACE TM 0177, prokázaly, že přítomnost ??fáze ve struktuře ocelí se projevila poklesem odolnosti vůči SSC. Ve výchozím stavu došlo k porušení vzorků, jen pokud bylo aplikované napětí na úrovni meze kluzu oceli. Za přítomnosti ??fáze vydržela ocel jen zatížení odpovídající cca 70% z hodnoty meze kluzu. Aby bylo možné oddělit účinek mikrostruktury a aplikovaného napětí na odolnost duplexní oceli vůči degradačním účinkům vodíku, byly provedeny i testy odolnosti vůči vodíkem indukovanému praskání (HIC). Ty ukázaly velmi dobrou odolnost oceli, a to i za přítomnosti ??fáze. Pouze při nejvyšším podílu ??fáze, po žíhání 800°C/5 hodin, byly při testech HIC nalezeny krátké trhliny na rozhraní ferit – austenit. Podíl délky trhlin CLR však nepřesáhl 0,5%.
	Práce byla doplněna o stanovení koeficientu difúze vodíku v duplexní oceli metodou elektrochemické permeace. Výsledky ukázaly, že hodnota difúzního koeficientu závisela zejména na orientaci vzorků. Difúze byla snadnější, pokud probíhala podél řádků feritu ve struktuře oceli.