Abstrakt
	V příspěvku je studována odezva tří typů Ti-Ni a tří typů Ti-Ni-Cu slitin s tvarovou pamětí v pseudoelastickém stavu na mechanické cyklování při tvrdém a měkkém cyklickém zatěžování. Experimentální výsledky potvrdily, že reziduální deformace po odtížení s rostoucím počtem cyklů roste, zatímco kritické napětí pro indukci martenzitu a energie disipovaná během jednoho cyklu s rostoucím počtem cyklů klesá. Vyšší hodnota kritického napětí pro skluz a intenzivnější cyklické dislokační zpevnění podporované vyšší maximální deformací a vyšším aplikovaným napětím redukuje obecně rychlost při které zbytková deformace s rostoucím počtem cyklů vzrůstá a to má za následek stabilizaci cyklické napěťově deformační křivky. Nízká hodnota kritického skluzového napětí ve slitinách s nízkým obsahem niklu a stejně tak cyklické deformační zpevnění vyvolává větší vnitřní pnutí a rychlejší pokles kritického napětí nutného pro vznik martenzitické transformace během cyklování. Skutečnost, že hystereze s rostoucím počtem cyklů klesá je důsledkem omezení transformační deformace, která je způsobena při tvrdém cyklování kumulací zbytkové deformace a při měkkém cyklování hlavně vzrůstem rezistence dislokační struktury proti pohybu fázových hranic. Nižší hodnoty niklu ve slitině vykazují nižší skluzové napětí a větší zbytkovou plastickou deformaci, proto hystereze u těchto slitin klesá silněji při měkkém než při tvrdém cyklování. Na základě podrobné analýzy šíření plastické deformace ve vzorku podrobeném cyklickému zatěžování byl zpracován model závislosti reziduálního prodloužení na počtu cyklů. Tento model umožňuje definovat tři hlavní faktory, které kontrolují hodnotu zbytkového prodloužení v závislosti na počtu cyklů. Prvním z nich je zbytková plastická deformace způsobená dislokačním zpevněním po tepelném zpracování slitiny, dalšími dvěma parametry souvisejí s cyklickým deformačním zpevněním a popisují jak zbytková deformace roste s rostoucím počtem cyklů a jak naopak klesá, když kritické skluzové napětí roste. Model dává velmi dobrou shodu s experimentálními výsledky a lze jej účelně využít při designu konstrukčních částí mechatronických robotických systémů.