Abstrakt 
	V leteckém průmyslu se pro lopatky turbín tryskových motorů často používá niklových superslitin. Je to proto, že na materiál je kladena řada extrémních požadavků, jako např. žárupevnost za vysokých teplot, odolnost vůči únavovému poškození, odolnost vůči agresivnímu působení spalin aj. Dlouhodobá životnost a spolehlivost materiálu je přímo spojena s jeho mikrostrukturou, resp. s její stálostí při dlouhodobé exploataci. Použité materiály bývají komplexně legovány a jsou ze strukturního hlediska značně komplikované [1, 2]. Jedním z materiálů, který se používá pro uvedené aplikace, je niklová superslitina INCONEL 713LC komplexně legovaná Cr-Al-Mo-Ti-Nb-Zr používaná ve formě odlitků. V dané slitině se uplatňuje několik zpevňujících mechanizmů, hlavním je precipitační zpevnění koherentními precipitáty intermetalické fáze Ni3Al, resp. Ni3(Al,Ti) [3]. Niklová superslitina má ve stavu po odlití heterogenní strukturu s výraznými dendritickými segregacemi. V oblastech segregací byly nalezeny částice karbidů, resp. karbonitridů niobu a titanu typu (Nb,Ti)(C,N), dále rozměrné částice intermetalické fáze typu Ni3Al a konečně vícefázové útvary s vyšším obsahem Mo, Nb, ale zejména Zr, které se nepodařilo přesně identifikovat. Předložený příspěvek je zaměřen na studium struktury odlitků z niklové superslitiny INCONEL 713LC po různých variantách tepelného zpracování. Laboratorní žíhání při teplotě 1240°C ukázalo, že v materiálu byly, pravděpodobně již ve výchozím stavu, přítomny jemné řetízky karbidických částic na hranicích zrn. Samotné vysokoteplotní žíhání nevedlo k precipitaci zpevňující intermetalické fáze ? ´.