Abstrakt
	Znalost relaxačních vlastností kovových materiálů za vysokých teplot je nezbytná pro ověřování náchylnosti odlitků na tvorbu defektů během výroby. Pomocí tahových zkoušek za vysokých teplot je možné zjistit teplotní rozsahy zkoušeného materiálu, ve kterých se generují nejvyšší hladiny pnutí. Vzniklá pnutí v odlitku jsou příčinou tvorby a rozvoje defektů. Při použití akustické emise (dále AE) lze tahových zkoušek za vysokých teplot, kromě jiného, využít pro analýzu zdrojů signálu AE a přesněji stanovit teplotní rozsah existence elasticko – plastických deformací ve zkoumaném materiálu. AE během tahových zkoušek za vysokých teplot je založena na snímání uvolněných elastických vln vznikajících prudkými změnami napětí v tělese v důsledku následujících fyzikálně metalurgických procesů, jako je plastická deformace, přerozdělování pnutí, tvorba mikrotrhlin a jejich šíření v makroskopickém měřítku.
	Výsledky teplotního gradientu v němž se tvoří napětí při chladnutí odlitku, nebo jeho uvolnění při ohřevu, jsou základními údaji pro řízený režim chladnutí (a teplotu vytloukání odlitku z formy) i nutné pro tepelný režim ke snížení pnutí v odlitku. Cílem monitorování akustické emise u tahových zkoušek za vyšších teplot je proto upřesnění kritické teplotní hranice elasticko-plastického stavu materiálu a poskytnutí informací o dynamice deformačních procesů při namáhání včetně vlivů povrchových vrstev, pro něž je akustická emise, jak potvrzují výsledky měření, velmi vhodnou metodou.