Abstrakt 
	V rámci příspěvku byla hodnocena odolnost ocelí X52 a X60 dle API vůči sulfidickému praskání pod napětím, a to pomocí testů za konstantního napětí pod mezí kluzu v souladu s předpisem NACE TM 0177 a také pomocí tahových zkoušek při pomalé rychlosti deformace. Oceli byly zkoušeny jednak ve stavu po válcování, jednak po laboratorním kalení ve vodě a následném vysokoteplotním popouštění při teplotě 600 °C. Při testech za konstantního napětí závisela odolnost ocelí vůči sulfidickému praskání pod napětím na strukturním stavu a byla výrazně lepší po kalení a popouštění podobně jak je pozorováno v případě vodíkem indukovaného praskání. Při testech pomocí tahových zkoušek při pomalé rychlosti deformace byla odolnost ocelí vůči sulfidickému praskání pod napětím na struktuře více méně nezávislá. Na druhé straně, při hodnocení odolnosti ocelí pomocí tahových zkoušek při pomalé rychlosti deformace hrála důležitou roli orientace zkušebních těles vzhledem ke směru tváření. Degradace ocelí byla mnohem výraznější u zkušebních těles orientovaných ve směru přes tloušťku, zatímco u zkušebních těles odebraných ve směru podélném nebo příčném byla míra degradace nižší. Nejvýznačnějšími iniciačními místy pro vznik trhlin byly při testech pomocí tahových zkoušek při pomalé rychlosti deformace nekovové inkluze. U zkušebních tyčí orientovaných ve směru podélném nebo příčném byly trhliny iniciovány přednostně na částicích globulárních oxidů. U zkušebních tyčí orientovaných ve směru přes tloušťku byla iniciace trhlin pozorována výhradně na protvářených částicích sulfidů manganu. Toto chování lze vysvětlit pomocí rozdílných geometrických charakteristik různých typů nekovových vměstků. Sulfidy manganu se jeví jako spíše neškodné inkluze při testech v podélném nebo příčném směru díky své malé tloušťce. Ve směru přes tloušťku působí velmi škodlivě, neboť se zde projeví jejich velká plocha a zároveň i ostrost.