Abstrakt
	V článku jsou uvedeny charakteristické fyzikálně-metalurgické vlastnosti vybraných hořčíkových slitin při deformaci za tepla. Pozornost je zaměřena  na rozbor vlivu deformačních podmínek na mikrostrukturu a finální mechanické vlastnosti. Vývoj mikrostruktury je sledován od litého stavu až po tepelné zpracování T4. Deformace byla realizována válcováním a krutovou zkouškou za tepla na slitinách AZ91, AZ61 a AZ 31. Po provedené plastické deformaci byla věnována pozornost taktéž  i na podíl jednotlivých typů deformačních mechanismů. Bylo potvrzeno dvojčatění jako jeden z mechanismů převládajících především při nižších vložených deformacích a větších velikostech zrna. Rozdíly byly patrné i mezi materiály bez T4, kde docházelo ke tvorbě dvojčat v daleko menší  míře. Jak je zřejmé při válcování docházelo během prvních tří průchodů, především ke změnám na původních hranicích zrn a až po dosažení velikosti deformace nad 40% se výrazně struktura mění i na ostatních místech matrice, což potvrzuje přítomnost restauračních procesů a celkový stupeň jejich průběhu. Souběžně s vývojem hořčíkové matrice během plastické deformace se ale vyvíjel i precipitát, vyloučený původně na hranicích zrn (dendritů) ve formě masivních částic, případně v disperzní formě. Po provedeném válcování byly ve struktuře patrné místa na kterých precipitace probíhala ?-fáze (Mg17Al12 ) v diskontinuální formě, případně byly viditelné místně ostrůvky tohoto precipitátu. Krutová zkouška potvrdila odlišné chování použitých slitin s ohledem na charakter jejich lomových ploch. Tepelně zpracované materiály vykazovaly nižší střední přirozený deformační odpor než materiály bez T4 nicméně vyznačovaly se vyšší intenzitou do lomu.