Abstrakt  
	Předložený příspěvek se zabývá srovnáním odolnosti vybraných typů zušlechtěných ocelí vůči sulfidickému praskání pod napětím. Ke zkoušení byly použity mikrolegované oceli X52 a X60 dle API a super-martensitická ocel 13Cr6Ni2.5Mo. Zušlechtění bylo provedeno v laboratorních podmínkách a spočívalo v kalení a vysokoteplotním popuštění zkušebních kusů. Testování vzorků bylo provedeno pomocí tahových zkoušek, při kterých byly vzorky zatíženy napětím, které odpovídalo určitému podílu meze kluzu, a sledoval se čas do lomu jednotlivých vzorků ocelí. Detailní popis zkušební metody je uveden v práci [1]. Lomové plochy vzorků pak byly detailně prozkoumány pomocí řádkovací elektronové mikroskopie, konkrétně na řádkovacím elektronovém mikroskopu firmy JEOL s označením JSM 50-A.
	Ze vzájemného srovnání odolnosti ocelí vůči sulfidickému praskání pod napětím se jako nejhorší jevila super-martensitická ocel 13Cr6Ni2.5Mo, a to i přesto, že pokud jde o strukturu, má velkou přednost, kterou je vysoký podíl reverzního austenitu, který činil v hodnoceném případě cca 30 %. Určitou roli v případě nízké odolnosti této oceli vůči sulfidickému praskání pod napětím by mohlo hrát i chemické složení, a to obsah niklu, o kterém se obecně soudí, že zhoršuje odolnost ocelí vůči vodíkové křehkosti.
	Zušlechtěné oceli X52 a X60 jsou strukturně závislé, co se týče odolnosti vůči sulfidickému praskání pod napětím a i přes zvýšení pevnostních charakteristik, kdy by odolnost ocelí podle obvyklých kritérií měla klesat naopak vzrůstá, a to díky příznivým mikrostrukturním charakteristikám.