Abstrakt
	Tato práce prezentuje výsledky tahových zkoušek uhlíkových ocelí typu A333 Gr. 6 za přítomnosti vodíku při pomalých rychlostech zatěžování. Oceli byly zkoušeny v dodaném stavu od výrobce a po tepelném zpracování 870 °C / 40 min / voda + 600 °C / 2h / vzduch. Mikrostruktura dodaných vzorků byla feriticko-perlitická a po tepelném zpracování obsahovala směs bainitu a feritu. Cílem práce bylo ukázat vliv vodíku na degradaci materiálu v závislosti na mikrostruktruktuře a při pomalých rychlostech zatěžování (rychlost 10 5 s1). Při testech bylo také přihlédnuto k vlivu drsnosti povrchu na vodíkové zkřehnutí. Zkušební vzorky byly rozděleny na dvě skupiny. První reprezentovala zkušební vzorky s běžnou drsností povrchu. Druhá skupina zahrnovala vzorky s vyleštěným povrchem. Takto upravený povrch měl eliminovat potencionální zárodky defektů na povrchu a tím snížit riziko předčasného porušení zkoušených vzorků. Lomové plochy byly zkoumány fraktografickou analýzou za pomocí stereomikroskopu a řádkovacího elektronového mikroskopu (SEM). V obou případech, jak v dodaném stavu, tak i po tepelném zpracování, byly lomové plochy číškového charakteru a z fraktografického pohledu měly transkrystalický křehký lom. Detailnější informací o charakteru porušení poskytl řádkovací elektronový mikroskop, který ukázal převládající transkrystalický štěpný lom s občasnými malými lokalitami kvasištěpného lomu, který se také označuje jako tzv. „rybí oka“. Při testech nebyl pozorován vliv lepší povrchové úpravy (resp. nižší drsnosti), který by vedl k zvýšené odolnosti proto vodíkové křehkosti.