Abstrakt
	Příspěvek je věnován hodnocení difúzního koeficientu vodíku v trubkách z mikrolegovaných ocelích jakosti X52 a X60 podle předpisu API. Oceli byly studovány ve dvou rozdílných strukturních stavech, jednak ve stavu po válcování, kdy měly převážně řádkovitou feriticko-perlitickou strukturu, jednak ve stavu po kalení a popouštění, kdy měly strukturu tvořenou směsí popuštěného martenzitu a bainitu. Vzorky, které měly charakter tenkých disků, byly odebrány ve dvou rozdílných směrech – kolmo, resp. rovnoběžně s povrchem trubky.
	Koeficient difúze vodíku studovaných ocelí byl stanoven metodou elektrochemické permeace. Permeační testy byly provedeny za pokojové teploty ve dvojité skleněné permeační cele, jejíž dvě části byly odděleny zkušebním vzorkem, který tvořil pracovní elektrodu. Vstupní povrch vzorku byl podroben katodické polarizaci v roztoku 0,05M kyseliny sírové. Výstupní povrch vzorku byl polarizován anodicky konstantním potenciálem 0,28V vzhledem k normální vodíkové elektrodě. Zkušebním roztokem na výstupní straně byl 0,1M roztok hydroxidu sodného. Před vlastním experimentem byl výstupní povrch vzorku pokryt tenkou vrstvou paladia. Ke stanovení  difúzních koeficientů vodíku bylo využito časové změny anodického proudu ve výstupní části zkušební cely.
	Zjištěné hodnoty difúzního koeficientu vodíku ve studovaných ocelích ležely v intervalu (0,3 – 10,2).10-6 cm2.s-1. Nižší hodnoty difúzního koeficientu odpovídaly stavu po kalení a popouštění. Role orientace se ukázala jako významná jen u vzorků ve výchozím stavu, kdy byly zjištěny vyšší hodnoty difúzního koeficientu vodíku u disků orientovaných rovnoběžně s povrchem oceli. Zde existovala přímá souvislost s řádkovitou strukturou ocelí a hodnotami difúzního koeficientu vodíku.