Abstrakt
	Na základě válcování klínových vzorků v laboratorních podmínkách byla vyvinuta nová metodika zkoumání tvařitelnosti materiálu. Klínová zkouška válcováním je vhodná pro rychlé vyhodnocení válcovatelnosti a s následnými metalografickými analýzami i ke studiu vybraných strukturotvorných procesů. Pomoci této zkoušky byla získána kritická velikost deformace do lomu. Výsledky závisí, z vyjímkou termomechanických podmínek, na stavu napjatosti a proto mají často pouze kvalitativní charakter ve vztahu k reálných technologickým procesům. Nicméně podobnost laboratorního a provozního válcování umožňuje výsledky kvantitativně porovnávat a aplikovat v praxi. Protože oceli jsou za tepla většinou natolik plastické, že ani jednorázové výškové úběry nad 70 % při klínové zkoušce válcováním nevedou k praskání, je vhodné zavést při výrobě výchozího vzorku dodatečné úpravy, napomáhající snadnějšímu vzniku trhlin. Tato modifikace spočívá ve vyfrézování svislých vrubů na boční stěně vzorku. Hloubka těchto vrubů je pohyblivá a závisí na typu zkoušeného materiálu. Vruby slouží coby iniciátory trhlin pro zcitlivění aplikované metody zkoušení tvařitelnosti. Vlastní experiment byl proveden na válcovací stolici K350 v konfiguraci duo při různých tvářecích podmínkách. Byly zkoumány dva nové typy  vysoce legovaných ocelí. Pro určení geometrických rozměrů vývalků a výpočet deformačních charakteristik byl vyvinut speciální počítačový program KLIN, který pracuje na základě počítačové analýzy obrazu (skenovaný půdorys vývalku). Jeho účelem je vedle zpřesnění výpočtů poskytnout uživateli maximální jednoduchost, komfort a automatizaci všech prací spojených se získáním a výpočtem informací o válcovaném materiálu Po válcování byla provedena metalografická analýza pomocí optického mikroskopu.