Abstrakt
	Tento příspěvek je věnován problematice tepelného zpracování kolejnic. V současných podmínkách je zvyšovaní axiální síly na kolejnice realitou a proto je nezbytné se tomu u výrobce přizpůsobit. Základní parametry životnosti kolejnicové oceli (otěruvzdornost, odolnost proti kontaktním vadám a křehkým lomům za nízkých teplot) souvisí se základními pevnostními a plastickými vlastnostmi (mez kluzu, pevnost, tvrdost, tažnost, kontrakce). Tyto vlastnosti jsou ovlivňovány mikrostrukturními faktory perlitu, především velikostí perlitické kolonie, mezilamelární vzdáleností ?a objemovým podílem cementitu. Tyto faktory lze ovlivnit  buď změnou chemického složení oceli nebo tepelným zpracováním hlavy kolejnice. V článku je představena jak metalurgická tak technologická stránka tohoto problému. Praktická část příspěvku popisuje laboratorní experiment měření ochlazovacích křivek pro dvě konfigurace kalícího zařízení. K měření teplot po průřezu kolejnice bylo použito 11 zavrtaných termočlánků, povrchová teplota byla měřena pyrometrem. K vyvrtání děr pro termočlánky byl použit vodní paprsek. Měření bylo doplněno snímky pořízenými termovizní kamerou. Naměřené ochlazovací křivky byly přidány do ARA diagramu. Aby mohla být tato superpozice provedena, musela být stanovena teplota počátku perlitické transformace (Tps) pro každou ochlazovací křivku. Kritériem pro nalezení teploty Tps byl odklon ochlazovací křivky od předpokládaného exponenciálního trendu o více než 0,5 %. Na základě předchozích experimentů byla odhadnuta výsledná tvrdost takto zpracované kolejnice. Za použití tangenciálního ventilátoru se podařilo zvýšit tvrdost na povrchu hlavy kolejnice o min 30 HV, zároveň však došlo k nežádoucímu zvýšení tvrdosti paty kolejnice.