Abstrakt
	Cílem prací bylo popsat deformační odpory předem austenitizované IF oceli s titanem v širokém teplotním intervalu, a to jednou komplexní rovnicí. Střední přirozené deformační odpory byly zjišťovány originální metodou, založenou na laboratorním válcování plochých vzorků s odstupňovanou tloušťkou, měření a přepočtu válcovacích sil. Vzorky byly nejdříve ohřívány na jednotnou teplotu 1120 °C a poté volně ochlazovány na tvářecí teplotu. Jednotlivé modely popisující deformační odpor byly odvozeny pro tři teplotní oblasti – ferit, ferit + austenit, resp. austenit. Tyto modely popisují experimentální data získaná v širokém rozsahu deformačních podmínek s dobrou přesností. Jejich integrací do součtové funkce byl získán jednotný model středních přirozených deformačních odporů reflektující vliv tvářecí teploty, deformace, deformační rychlosti a fázového složení na deformační odpor zkoumané IF oceli. Jednotlivé členy v této funkci jsou násobeny koeficienty 1 nebo 0 v závislosti na aktuální teplotě. Výpočet těchto koeficientů musel reagovat na ostré přechody hranic jednotlivých fázových oblastí. Nová součtová funkce byla rovněž porovnána s obdobnou rovnicí získanou dříve po ohřevu vzorků přímo na tvářecí teplotu.
	Odvozený jednotný model středních přirozených deformačních odporů může být využit při off-line predikci energosilových parametrů tváření dané oceli, a to pro tváření za tepla i polotepla. Získaná data potvrdila teoretické předpoklady o poklesu deformačního odporu nízkouhlíkových ocelí vlivem výskytu měkčího feritu. Nízký deformační odpor feritu ve srovnání s austenitem může být výhodně využit při feritickém válcování IF oceli.