Abstrakt
	V článku je rozebrána problematika určení stupně změkčení z plastmoterických zkoušek. Jsou popsány originální vyhodnocovací programy, vyvinuté autorským kolektivem na základech hlubokých znalostí problematiky krutových plastometrických zkoušek V článku jsou naznačeny především základní principy práce s programem pyX k vyhodnocení stupně změkčení. Byly provedeny přerušované krutové zkoušky na sadě vzorků z nízkouhlíkové oceli na torzním plastometru SETARAM-VÍTKOVICE. Po vyhodnocení závislostí přirozeného deformačního odporu na intenzitě deformace pomocí programu SiPODeX následovalo určení stupně změkčení X právě programem pyX. Ten pracuje na principu určení zbytkové deformace ?? mezi jednotlivými dílčími úběry. Z porovnání jednotlivých zkoušek je patrné, že na stupeň změkčení X má vliv jednak teplota, s jejím růstem se intenzita odpevnění zvyšovala, dále délka časové prodlevy při přerušení deformace a jelikož po druhých deformacích byla pozorována u všech vzorků větší míra odpevnění, tak má na inteznitu odpevnění vliv i velikost předchozí deformace.
	Při sledování teploty u vzorků s 1 sekundovou prodlevou bylo zjištěno že míra odpevnění výrazněji rostla až nad teplotou 800°C, což potvrzuje předchozí tvrzení o závislosti uzdravení na teplotě. Nejintenzívněji u těchto vzorků probíhalo uzdravení při teplotách 860 – 1005 °C. U vzorků s 6 sekundovou prodlevou probíhalo uzdravení už nad 770°C, protože materiál měl více času pro proběhnutí metadynamického uzdravení. Z vyhodnocených výsledků v této práci lze konstatovat, že zkoušením na vyspělém torzním plastometru ve spojení s programy SIPoDex a pyX je možné kvalitně studovat uzdravovací procesy během deformací i mezipauz.