Abstrakt
	Tvařitelnost za tepla ledeburitické nástrojové oceli X155CrVMo12.1, určené k práci za studena, byla studována třemi experimentálními metodami. První z nich spočívala v jednoprůchodovém válcování klínovitých vzorků opatřených na bočních stěnách vruby frézovanými do tvaru V. Tyto vruby plní funkci iniciátorů pro rozvoj trhlin. Pro určování rozměrů hotového vývalku a výpočtu jeho deformačních charakteristik byl využit speciální software, založený na počítačové analýze rastrového obrazu vývalku. Byly porovnávány výsledky klínových válcovacích zkoušek a vysokoteplotních zkoušek tahem. Doplňkové informace byly získány pomocí diferenční termické analýzy (DTA).
	Výsledky obou mechanických metod zkoušení vykazují shodné trendy, ukazující na ztrátu soudržnosti studovaného materiálu v oblasti teplot asi nad 1160 °C vlivem přehřátí a spálení – viz výsledky SEM analýz lomových ploch. Nejvyšší válcovatelnost vykázala zkoumaná ocel při teplotě 1050 °C. Hodnoty plasticity vycházející z kontrakce v místě lomu vykazují v celém rozsahu studovaných teplot nízké hodnoty (max. 60 %), při teplotách asi nad 1130 °C pak dochází k zániku plasticity. Výsledky diferenční termické analýzy ukazují na ovlivnění vlastností matrice postupným rozpouštěním vyloučených karbidů, přičemž při teplotách nad 1150 °C je tento děj ukončen.
	Provedené experimenty potvrdily sníženou tvařitelnost zkoumané ledeburitické nástrojové oceli 155CrVMo12.1 za tepla a vedly k návrhu optimalizace tvářecích teplot. Zatímco běžně doporučované jsou pro tuto ocel teploty 1050 – 850 °C, z hlediska plastických vlastností ukazují provedené experimenty reálnou možnost zvýšit válcovací teploty až o 100 °C.